Významný rodák prof. František Augustin

24.05.1846 – 01.12.1908

Stručný životopis Františka Augustina

František Augustin se narodil 24.května 1846 v Sirákově u Polné (Žďár nad Sázavou) v č.p. 1. Mezi léty 1859-1867 vystudoval gymnázium v Jihlavě, poté zahájil studium na filosofické univerzitě ve Vídni (1867-1870), kde se zajímal především o přednášky filosofie, matematiky, zeměpisu a dějepisu.

Po úspěšném složení zkoušek získal aprobaci pro výuku dějepisu a zeměpisu na středních školách (s vyučujícím českým a německým jazykem), a tak se roku 1872 stal suplujícím učitelem na Akademickém gymnáziu v Praze (kde učil až do roku 1892) a od roku 1875 začal vyučovat na Městské střední škole malostranské v Praze.

Roku 1874 byl na vídeňské univerzitě promován na doktora filosofie. Svá pozorování prováděl na hvězdárně v Krakově, dále pak v LipskuMagdeburkuEbersvaldu a Hamburku. Krátce po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na její českou a německou část se v roce 1883 habilitoval na její české části pro obor meteorologie a klimatologie, a to na základě jeho práce “Proměny a rozdělení tlaku vzdušného na povrchu zemském”, díky čemuž získal titul docent. Od letního semestru tohoto roku pak začal přednášet, zprvu jednu hodinu týdně, od roku 1904 až 6 hodin týdně a v přednáškách vytrval až do své smrti. Většina přednášek se týkala meteorologie a klimatologie (dynamika atmosféry, teoretická meteorologie, klimatografie), v některých semestrech se soustředil pouze na některé oblasti meteorologie (jako jsou například hydrometeory, atmosférický tlak nebo sluneční záření), geografie nebo geofyziky (jako jsou například  zemský magnetismus, hydrografie, oceánografie). Jedním z posluchačů jeho přednášek byl i PhDr. Rudolf Schneider, pozdější první ředitel “Státního ústavu meteorologického” a třetí profesor meteorologie a klimatologie na Karlově univerzitě.

Roku 1888 byl za své zásluhy jmenován mimořádným členem “České společnosti nauk”, o dva roky později byl zvolen dopisujícím členem II. třídy “České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění”, roku 1892 byl jmenován mimořádným profesorem, následně byl roku 1901 jmenován korespondentem “C.K. ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni” a roku 1904 byl pak na Karlově univerzitě jmenován řádným profesorem.

Mezi přednáškami ryze o meteorologii a klimatologii lze mezi léty 1903 – 1908 nalézt i jiné na téma oceánografie, hydrografie, základy astronomického zeměpisu nebo fyziky (především na téma elektřina, magnetismus). Současně se po toto období stal zkušebním komisařem pro obor geografie.

Je po něm pojmenována ulice v Hlavním městě Praha (Jižní Město, Sídliště Horní Roztyly), kde má na domě č.p. 2064/14 vyhotovenou popisnou desku (detail umístění desky na obytném domě viz. odkaz).

Detail popisné desky (autor fotografie p. J. Jandová)

Zemřel v 60 letech, je pohřben na Vyšehradském hřbitově po boku své ženy Boženy.

Ze záznamů sirákovské kroniky je známo, že důsledku faktu, že rodiče prof. Františka Augustina neměli krom něj žádného dalšího potomka a on rovněž žádného potomka nezískal, byl rodný dům v Sirákově č.p. 1 po smrti jeho rodičů ve správcovství čeledínů sloužících na statku, jenž moc s penězi hospodařit neuměli a tak byl statek postupně zadlužován u polenských židů od nichž si půjčovali peníze na provoz – Ti po určité době již tento dluh nehodlali navyšovat a poslali celý statek včetně polností a lesních pozemků kolem roku 1910 do dražby – statek poté zůstal v majoritním vlastnictví rodiny Sobotkovi a Hladíkovi. Původní bydliště rodu Sobotků bylo č.p. 46, jenž rodina prodala rodu Landsmanům, aby se mohla dražby zůčastnit a z níž zůstalo rodu stavení č.p. 1. Od té doby Sobotkovi v č.p. 1 získali přízvisko ,,Holzmanovi” po původních majitelích statku. V proudu času se z původního stavení zachovala pouze 90 cm široká čelní kamenná zeď v přízemí viditelná v pohledu z ulice – všechno ostatní včetně interiéru domu bylo během následujících 3 generací modifikováno a fotografické záznamy změn bohužel neexistují.      

Práce v oblasti meteorologie a hydrometeorologie

“Všestranná pozorování úkazů atmosférických v Čechách zavedl první K. Kreil”
F. Augustin o Kreilových zásluhách o meteorologické měření v Klementinu, 1885

František Augustin navázal na mnohá díla a publikace významných meteorologů, pracujících na hvězdárně v Klementinu (především Karla Fritche, Karla Jelínka a Karla Kreila), a to až do odchodu do Vídně, kde byl v roce 1851 zřízen “Ústřední ústav pro meteorologii a zemský magnetismus”, což však vedlo ke snížení počtu pozorovacích míst v českých zemích a tím došlo ke snížení kvality meteorologických pozorování na tomto území. Profesor Augustin se však snažil tuto síť nejen obnovit, ale i zvýšit počet stanic za účelem zkvalitnění služeb českému zemědělství. Jeho pokus o zřízení zemského meteorologického ústavu ale nebyl úspěšný, stejně tak i Augustinem podporovaný návrh Jana Kaftana (poslance Říšské rady a Zemského sněmu) na zřízení společného ústavu pro meteorologii a hydrometeorologii. Je však nutné uvést, že v této době na území Čech velmi dobře fungovala síť srážkoměrných stanic, která patřila k nejhustším na světě. 

 

“Augustin šel pevně za svým cílem vybudovat meteorologický ústav a zemskou povětrnostní centrálu. Netušil, že jeho univerzitní pracoviště se stane na 20 let centrálou nejen pro Čechy, ale pro celou Československou republiku”
Alois Gregor, druhý ředitel Státního úřadu meteorologického, 1959 

V Kaulichově domě na Karlově náměstí (na počátku třicátých let 20. století byl zbořen) vybudoval profesor Augustin nejdříve velmi skromný univerzitní ústav. Poté se zapojil do projektu výstavby přírodovědeckých ústavů, jejichž výstavba započala v roce 1905. Využil svého postavení a autority, aby následně docílil vyčlenění horního patra matematického ústavu pro meteorologii a klimatologii, a navíc v nástavbě mohla být zřízena meteorologická laboratoř, která je v činnosti do dnešních dnů. Samotného dokončení stavby se však již nedožil.

Jak již bylo uvedeno výše, František Augustin se snažil zhustit síť meteorologických stanic, jelikož si uvědomoval důležitost pozorování pro výzkumnou práci.

Ze svých zahraničních cest si přivážel mnohé cenné zkušenosti, znalosti nových meteorologických přístrojů a na řadě meteorologických stanic se naučil i práci pozorovatelů (např. v roce 1885 Hamburg, 1899 Neapol). O nepříliš dobré situaci v českých zemích sepsal v roce 1885  pojednání “O potřebě zorganizovat meteorologická pozorování v Čechách”.

“V meteorologii mají cenu jenom pozorování, jež byla vykonána s přístroji dokonalými, odpovídajícími pokročilému stanovisku dnešní techniky; všechna pozorování, která byla učiněna na přístrojích nedostatečných a neporovnaných s přístroji normálními, jakož i pozorování na přístrojích umístěných nepříznivě, musí se zavrhnout jako nepotřebná”
František Augustin, 1885 

Roku 1892 profesor Augustin zřídil na petřínské rozhledně (slavnostně otevřené o rok dříve) meteorologickou stanici, jejíž provoz financoval ze svých prostředků, pozorování sám zpracovával a následně výsledky uveřejňoval jak v denním tisku, tak byly od roku 1894 vydávány ve “Věstníku České akademie” měsíční přehledy. V průběhu času byla tato stanice rozšířena na stanci I.třídy instalací na měření základních meteorologických prvků, jako je měření tlaku, teploty vzduchu, rychlosti a směru větru a trvání slunečního svitu. Pozorování zde byla prováděna v hodinových intervalech po dobu 12 let, avšak v průběhu 1. světové války sama zanikla a její provoz již nebyl obnoven. Augustin se však musel vypořádat se spoustou problémů, jako příklad tak lze uvést, když při měření rychlosti větru anemometrem s kyvadlovými hodinami nastaly problémy za vichřice. Jak poznamenal: “Jelikož se prudkými nárazy větru věž silně otřásala a kyvadlo hodin naráželo ze strany na stranu, hodiny se pak často zastavovaly”.

O čtyři roky později, roku 1896 byla z jeho podnětu úřadem městské správy v Praze vybudována síť dvaceti srážkoměrných stanic, díky čemuž se podařilo nashromáždit data především pro stanovení srážek intenzity dešťů pro vodárenské a kanalizační účely. Prvenství ve světovém měřítku pak zajistilo systematické sledování bouřek, které Augustin sám organizoval a řídil. V Čechách od roku 1905 byla v provozu přechodně fungující síť, kterou tvořilo více než 600 bouřkových stanic a stala se tak nejhustší sítí stanic na světě, která umožnila poznání denního a ročního chodu bouřek, jejich tahu a zaznamenání četnosti výskytu krup nebo škod způsobených bleskem. Zajímavostí je, že dle takto získaných údajů došlo ke zjištění, že po dva roky pozorování (1905-1906) nejvyšší počet hodin s bouřkou v odpoledních hodinách připadalo na květen až červen a v srpnu se maximum hodin s bouřkou posunulo do pozdních večerních hodin

František Augustin zemřel 1.12.1908 a stal se nejvýznamnější osobností české meteorologie druhé poloviny 19. století. Pochován je v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově. Na jeho odkaz navázalo mnoho dalších významných českých meteorologů, klimatologů a geografů, jako byl jeho nástupce na univerzitě Stanislav Hanzlík, první ředitel “Státního úřadu meteorologického” Rudolf Schneider nebo geografové František Koláček a Josef Bělohlav.

Výběr díla Františka Augustina

V období lezi léty 1879 – 1889 Augustin publikoval celou řadu příspěvků týkajících se podnebí Prahy, ve kterých detailně analyzoval denní a roční chod teploty vzduchu, srážek, oblačnosti, apod. Z těchto prací následně vyplynulo, že v rámci denního chodu srážek se maximum vyskytuje mezi 16.-17.hodinou, podružná maxima pak mezi 21.-22. hodinou a 9.-10. hodinou a minimum je brzy po ránu mezi 3-4. hodinou. Jednou z těchto prací pocházející z roku 1888 je  monografie o ročním chodu meteorologických prvků v Praze “Über den jährlichen Gang der meteorologischen Elemente zu Prag” vycházející z pozorování na Klementinu. Ačkoliv je to pouze jedna z mnoha prací zabývajících se podnebím Prahy, je možné si u tohoto díla povšimnout, jaký důraz přikládal matematicko-statistickým metodám zpracování klimatických dat. První díl pojednává o způsobu pozorování a zpracování údajů, druhý pak výsledcích výpočtů. 

Dvoudílný spis “Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer” (vydaný mezi léty 1899-1890) je nejrozsáhlejším dílem Františka Augustina, zabývajícím se teplotními poměry Sudetských zemí – tedy Čech, Moravy, Slezska, Horních a Dolních Rakous až k Dunaji, Rakouského Slezska a sousedních krajů Bavorska, Saska a Pruského Slezska. Při zpracování tohoto díla vycházel z pozorování mezi léty 1851-1890. Tato jeho práce se měla stát základem klimatologie českých zemí, ale kvůli brzké smrti se stala pouze nedokončenou prací omezenou na teplotu vzduchu. První díl se zabývá metodami získávání údajů, historií stanic, zhodnocením získaného materiálů, jsou zde uvedeny statistické výpočty a hodnoty měsíčních průměrů teploty vzduchu. Druhý díl pak obsahuje tabulky s měsíčními a ročními průměry teploty vzduchu z 360 meteorologických stanic a rozbor vertikálního a horizontálního členění teploty vzduchu v českých zemích, jsou zde uvedeny např. vertikální gradienty teploty vzduchu v jednotlivých měsících (např. pro Krušné hory nebo Šumavu), údaje jsou členěny dle výškových stupňů po stometrových intervalech. Se znalostí těchto údajů pak byla zakreslena mapa izoterm v Čechách a na Moravě v měsících leden a červenec bez ohledu na nadmořskou výšku.

Praktické využití meteorologie prokázal Augustin v memorandu pocházejícího z roku 1896 “O nutnosti pěstovati agrární meteorologii v Čechách” a je tak nazýván průkopníkem zemědělské meteorologie v českých zemích.

 

Augustinova popularita pramenila především z meteorologických pozorování na petřínské rozhledně a z počtu návštěvníků v průběhu její mnohaleté činnosti. 

Další zajímavostí, která přilákala pozornost laické i odborné veřejnosti byl článek z roku 1884 “Der Braunrothe Ring um die Sonne”, ve kterém popsal Bishopův kruh kolem Slunce v důsledku vulkanického popelu a prachu, který se dostal do atmosféry výbuchem sopky Krakatoa v roce 1883.

Výběr publikací Františka Augustina

  • 1896 Autografické záznamy tlaku vzduchu, teploty směru a rychlosti větru na rozhledně na Petříně v Praze roku 
  • 1895 Rozpravy České akademie věd císaře Františka Josefa
  • 1880 Das Klima von Prag
  • 1884 Der Braunrothe Ring um die Sonne
  • 1898 Deště od 27. až 31. července 1897 v Čechách
  • 1906. Die Niederschläge in Prag
  • 1899, 1900 Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer 
  • 1888 Chladné léto roku 1888
  • 1893 Meteorologická pozorování z rozhledny na Petříně
  • 1898 Meteorologická pozorování z rozhledny na Petříně v Praze r. 1894
  • 1894 O bouřích v Evropě ve dnech 16.–20. listopadu roku 1893
  • 1882 O klimatických poměrech v Praze
  • 1895, 1896 O nutnosti pěstovati agrární meteorologii v Čechách
  • 1895 O podnebních poměrech v Praze
  • 1885 O potřebě zorganisovati meteorologická pozorování v Čechách
  • 1883 O proměnách a rozdělení tlaku vzdušného na povrchu zemském
  • 1892 O příčinách a průběhu zářijové povodně v Čechách roku
  • 1891 Povodeň v Čechách roku 1890
  • 1909 Sněhová pokrývka v zimě 1906/1907
  • 1894 Sucha v Čechách v době od roku 962–1893

Dále publikoval v odborném tisku, byl redaktorem meteorologické části Ottova slovníku naučného a Zeměpisného sborníku.

Seznam publikací celkově obsahuje více jak 100 titulů, celkový výčet lze nalézt v jejím přehledu zpracovaném J. Bělohlavem z roku 1906

Zdroj:

  • Dějiny meteorologie v zemích českých a na Slovensku, K. Krška, F. Šamaj
  • Česká meteorologická společnost

(Text medailonku byl převzat z webu Observatoře.cz akademiků České meteorologické společnosti)

Elektronické publikace o prof. Františku Augustinovi

Články z akademických kruhů